Než posekají greeny, sbírají magnetem střepiny. Golf na Ukrajině symbolem vzdoru

„V zemi jsou tisíce kusů kovu, které sem spadly z nebe,“ popisuje mrazivou realitu Oleksandr Denyskin, generální ředitel kyjevského Lisnyky Golf Clubu. Zatímco projíždíme devítijamkové hřiště v golfovém vozíku, jehož přední část hrdě zdobí ukrajinský státní znak, vysvětluje, že ranní rutina zdejších greenkeeperů nemá ve světě obdoby. Místo kontroly vlhkosti trávy nebo kvality greenů tým údržby každé ráno po dronovém nebo raketovém útoku prochází fairwaye a roughy s výkonnými magnety v rukou. Hledají smrtící pozdravy z nebe. Ne vše je ale magnetické, materiály jako wolfram či titan magnetům odolávají, a tak musí nastoupit precizní ruční sběr.

„Snažíme se z každé jamky posbírat co nejvíce kovových střepin, než začneme sekat fairwaye,“ říká Oleksandr Denyskin. Pokud by tým nebyl důsledný, následky jsou drahé a ochromující. Jen na začátku letošní sezóny zničily ostré kovové úlomky tři drahé válcové sekačky, což pro klub v době války představuje značnou finanční zátěž. Lisnyky Golf Club totiž leží na strategické trase ruských náletů směřujících na hlavní město. Pokud protivzdušná obrana zasáhne cíle dříve, než dosáhnou centra Kyjeva, trosky dopadají právě na zdejší pěstěný trávník.

Rakety nad první jamkou

Oleksandr Denyskin ukazuje na svém telefonu mrazivá videa noční oblohy, kterou křižují trajektorie střel a výbuchy interceptorů. „Tohle je natočeno z mé kanceláře. To je golfové hřiště přímo před námi. Podívejte,“ říká a prstem ukazuje na záblesky. „Jedenáctkrát za jedinou noc proběhl útok přímo nad naší první jamkou,“ dodává překvapivě klidným hlasem, zatímco se z nedalekého vojenského tábora, který s hřištěm bezprostředně sousedí, ozývá dunivá cvičná střelba. „Mimochodem, pokud slyšíte střelbu, nelekejte se. To jen vojáci trénují,“ podotýká s lehkým úsměvem, který maskuje každodenní napětí.

Kvůli bezpečnosti musely být zrušeny juniorské akademie v původním rozsahu. V roce 2023 nastala situace, kdy se vedení vážně bálo o životy svých nejmladších hostů. Dnes se mohou učit maximálně tři děti najednou a rodiče musí být neustále nablízku, připraveni k okamžitému přesunu do krytu. Ostatně připravenost na válku je patrná v celém Kyjevě. Už během zhruba třicetiminutové cesty z metropole na jih k hřišti míjíte prázdná vojenská stanoviště, maskovací stany a desítky protitankových „ježků“ naskládaných u krajnice.

Paradoxní rozmach v časech zmaru

Přestože město čelí brutálním útokům, jako byl ten z 1. července 2026, kdy Rusko vyslalo na Ukrajinu 74 raket a 496 dronů, golfová komunita překvapivě roste. Během jedenáctihodinového útoku se jen do stanic kyjevského metra ukrylo před bombardováním více než 52 000 lidí, další hledali bezpečí v jiných krytech. Útok si tehdy vyžádal nejméně 30 mrtvých a přes 90 zraněných.

Přesto, podle oficiálních dat European Golf Association, měla Ukrajina v roce 2021 celkem 1 837 registrovaných hráčů. V roce 2024 toto číslo stouplo na 2 589 a poslední odhady pro rok 2025 hovoří o 2 695 aktivních hráčích.

Tento nečekaný růst Oleksandr Denyskin přisuzuje psychologickému aspektu sportu. Jen mezi letošním květnem a červnem začalo na hřiště chodit přes 40 nových hráčů, kteří hrají samostatně. Dříve to bylo maximálně šest nebo sedm lidí měsíčně. „Lidé odkládají své mobilní telefony. Chtějí být na čerstvém vzduchu a myslet na něco jiného než na válku a neustálé zprávy. Golf je pro to ideální,“ vysvětluje Oleksandr Denyskin.

K pocitům viny, které někteří hráči zažívají, když se věnují sportu, zatímco jiní bojují, dodává: „Někdy, když jsou zprávy opravdu špatné a umírá hodně lidí, mají hráči výčitky svědomí. Většina z nás ale žije ze dne na den. Po každém útoku si uvědomíte, že zítřka už se nemusíte dožít. Dříve jsme plánovali budoucnost. Dnes už na tom nezáleží. Život se nezastaví.“

Temný osud Golf Stream Clubu

Ne všechna hřiště však mohla pokračovat v provozu. Temnou kapitolou je osud Golf Stream Clubu, který byl ještě v roce 2022 vyhlášen nejlepším hřištěm na Ukrajině. Tento prestižní komplex u osady Makariv, ležící asi 58 kilometrů západně od Kyjeva, disponoval 18jamkovým mistrovským hřištěm o délce 6 891 metrů. V únoru 2022 se však stal základnou ruských sil pro útok na hlavní město. Civilisté, kteří v areálu zůstali, zde zažívali nepředstavitelná muka. Ruští vojáci jim zavázali oči, svázali ruce i nohy a nutili je ležet na otevřených polích, zatímco teploty klesaly k drsným -15 °C. Podle zpráv organizací pro lidská práva byly některé oběti dokonce polity benzínem v rámci psychologického teroru.

Golfisté, kteří hřiště dokonale znali, tehdy pomáhali ukrajinské armádě jako neoficiální průzkumníci. Přesně věděli, že pokud ruský tank parkuje například na sedmém greenu, dokázali armádě poskytnout precizní souřadnice pro dělostřelectvo. Dnes je Golf Stream Club podle Oleksandra Denyskina v podstatě neopravitelný. „Je to příliš velký projekt. Kdybych dostal úkol ho obnovit, pravděpodobně bych ho vybudoval znovu od základů,“ říká skepticky při pohledu na zkázu, kterou po sobě okupanti zanechali.

Golf pomáhá hojit rány, které nejsou vidět

Mnozí zaměstnanci ze zničených klubů, jako byl i First Golf & Country Club v okupovaném Luhansku, našli nové útočiště právě v Lisnyky Golf Clubu. Trenérka Anna Grytsenko zde nyní vede speciální programy pro válečné veterány. V moderní klubovně, obklopená špičkovým vybavením, vzpomíná na první měsíce okupace jako na období naprostého odtržení od běžného života. „Cítila jsem se, jako bych ztratila kontakt s realitou. Nevěřila jsem tomu, co se děje. Každý den jsem jen četla zprávy a neměla sílu normálně fungovat,“ svěřuje se Anna Grytsenko.

Dnes pomáhá vojákům s návratem k běžnému životu. Jedním z jejích žáků byl i muž, který strávil tři a půl roku v krutém ruském zajetí. „Nezajímalo ho, jak technicky správně udeřit do míčku. Důležitější pro něj bylo mluvit o tom, co se mu děje v hlavě, a meditovat,“ vysvětluje trenérka.

Golf v tomto případě není jen sportem, ale také způsobem, jak na chvíli zaměstnat mysl něčím jiným než válkou. Veteránům, zraněným vojákům i obyčejným lidem, kteří už roky žijí pod neustálou hrozbou útoků, může dopřát několik hodin klidu. Soustředění na další ránu, pohyb a pobyt v přírodě jim pomáhá alespoň na chvíli odsunout strach, vzpomínky i neustálé sledování zpráv. Nejde o to zapomenout na válku, ale nemuset jí věnovat každou svou myšlenku.

Cílem je podle ní začít cestu zpět ke svobodě skrze soustředění na pohyb a ticho a klid na fairwayích. Aktivní voják Serhii, který na hřiště bere i svého jedenáctiletého syna, to potvrzuje: „Tady se znovu nabíjím. Je to hra gentlemanů. Někteří říkají, že v době války by člověk neměl myslet na nic jiného. Já s tím ale nesouhlasím. I během války se musíme snažit žít co nejnormálnější život.“

Od víčka od pera k národnímu titulu

Budoucnost ukrajinského golfu nyní leží na bedrech mladé generace a nadšenců, jako je Ruslan Garkavenko, hlavní trenér národního týmu. Jeho sportovní cesta začala v roce 2002, kdy ho jako třináctiletého inspiroval film Rivalové (Happy Gilmore). V malé vesnici 96 kilometrů od Kyjeva neměl k dispozici vůbec nic. Žádné hole, míčky ani profesionální trenéry. „Vyrobil jsem si v garáži provizorní hůl, našel gumový míček a jako týčko jsem použil víčko od pera,“ vzpomíná s úsměvem Ruslan Garkavenko. Zemědělské pole za domem se tak stalo jeho prvním golfovým hřištěm.

Později studoval švih legendárního Tigera Woodse ze starých čísel časopisu Golf Digest a díky darované osmičce železu a pouhým třem míčkům se nakonec stal čtyřnásobným národním šampionem a hráčem European Challenge Tour. Dnes však čelí kritickému nedostatku trenérů. Z původních 35 jich na Ukrajině zůstala sotva polovina. Pět z nich vyměnilo golfové hole za zbraně a odešlo bojovat přímo na frontu.

Naděje v rukou mladých

Naděje se soustředí také na Kozyn Golf & Country Club, kde trénují talentované sestry Yelizaveta (10 let) a Veronika Kogan (13 let), které musely s rodinou uprchnout z bombardovaného Charkova. Jejich domovské hřiště v Charkově, Superior Golf Resort, je poškozené a nefunkční. Veronika Kogan, která má aktuálně vynikající handicap 11,9, říká: „Když hraju, soustředím se jen na golf a alespoň na chvíli přestanu myslet na válku a všechno, co se kolem nás děje.“ Její matka Kateryna dodává, že golf je nyní záležitostí celé rodiny a pomáhá jim uchovat si alespoň zdání normálního života.

Generální manažerka Kozyn Golf & Country Clubu, Oleksandra Yavorska, pozoruje příliv mladých lidí ve věku 30 až 35 let, kteří často pracují v IT. „Je pro ně snadné sem přijít s notebookem, pracovat, pak si jít zahrát golf, poobědvat a zase pokračovat v práci,“ říká. Prezident klubu Oleksandr Yavorskyi dodává, že hřiště je pro ně životně důležitým útočištěm: „Můžete jít na 18 jamek, hrát čtyři nebo pět hodin a být úplně mimo realitu. O víkendu si pak na 19. jamce dáme pivo,“ směje se. Klub letos dokonce hostil amatérský turnaj Mercedes Trophy a plánuje další mezinárodní akce, jakmile válka skončí.

Symbolem nezlomnosti jsou i místní chlapci, kteří se v Kozynu potápějí pro ztracené míčky ve vodních překážkách. Mladý Artem a jeho kamarádi ignorují nebezpečí střepin a prohledávají bahnité dno. „Děláme to každé léto. Je to lepší než koukat na televizi,“ říká Artem. Dříve prodávali míčky za 20 hřiven (cca 11 Kč), ale dnes už vědí, že prémiové značky mají hodnotu až 50 hřiven (cca 28 Kč). Artemovým rekordem je 102 míčků vylovených za jediný den. Nejmladší z nich sice golf ještě nikdy nehrál, ale s odhodláním v hlase říká: „Jednou určitě hrát budu.“

Tato věta v kontextu válkou sužované země nezní jen jako dětský sen, ale jako jasný příslib, že ukrajinský golf, stejně jako celá země, hodlá svou bitvu o budoucnost vyhrát.

Zdroj:

https://www.golfdigest.com/story/golf-at-war-surprising-growth-purpose-in-ukraine

• Sdílet: